Před pár lety jsem viděla jednu paní, nebyla nikterak skvěle (že by to ve mně zanechalo nějaký extra dojem) oblečená, ale co mě zaujalo bylo – měla na noze jarmilky!

Když jsem byla malá, jezdívala jsem k babiččce do Děčína, do velkého domu s ještě větší zahradou, kde rostlo snad všechno, na co si můžete vzpomenout – maliny, jahody,hrářek,angrešt,rybíz – černý i červený a dělávala se z něj šťáva a džem (každoroční pár dní nervů, jeslti se to vše povede a jestli my děti správně „odďobkujeme“ šťopky a vše, co na bobulkách být nesmí). Dále pak jabloně, hrušně,broskve (a děda byl vyhlášeným pěstitelem po celém kraji :)…no prostě ovocný i zeleninový ráj.

S Děčínem se samozřejmě pojí i dětství mojí maminky a jelikož moje babička schovává úplně všechno „co kdyby se to náhodou hodilo“ tak tenkrát schovala i máminy jarmilky (vtipné je, že i babička i maminka se jmenují Jarmila :) ), ve kterých jsem tam po té velké zahradě pobíhala. Měla jsem je moc ráda, nebyly už teda úplně čistě bílé, ale byly moc pohodlné a nikdy mi, při mých expedicích na babiččinu skalku, nespadly z nohy.

Já mám jarmilky zkrátka spojené takhle hezky. Vím, že spousta lidí je nemá ráda, spousta z vás i na Facebook psala, že by si to v životě nevzala na nohu, že to ve vás evokuje spartakiádu, minulý režim, červené trenýrky, zlou tělocvikářku atd. Jasně, naprosto to chápu a respektuju, ale zase vidíte – může být i úplně jiný pohled na věc a jiné asociace a vzpomínky :) A když se na tu botu podíváte – je to v podstatě balerínka jako každá jiná, jen je opředena touto rudou pavučinou.

Pak mi samozřejmě noha vyrostla a jarmilky kamsi zmizely a nahradily je pak opravdové tenisky na tělocvik…

Před nedávnem jsem si právě na tuto nostalgickou botu vzpomněla a řekla si, že sice už jsem velká holka, ale že vlastně i ta paní jarmilky měla a že by to nemusel být špatný nápad a tak jsem hledala až jarmilky našla na www.cvicky.cz

Při objednávání bylo vtipné to, že tam nemají uvedené klasické velikosti, tale délku stélky/chodila v cm, takže jsem musela naběhnout k tátovi do krabice s nářadím a vyhrabat skládací metr a změřit si nohu :)

A jak to tak bývá, když mám něco nového, tak si to hned musím vzít na sebe, ale trošku jsem podcenila včerejší venkovní teploty, zase takové převratné vedro tam teda nebylo.

Každopádně děkuji Ondrovi za to, že mě párkrát vyfotil – díky :)

Sukně je Cath Kidston, kabelka od Mirrage :)

Zima teda byla :)

A tak naivně doufám, že třeba pár z vás názor na jarmilky změní – dyť ony za nic, ve finále, nemůžou… :)

M.